Petr Kubíček

Blog s osobními tvorbou napříč časem...

Ďáblovo oko – Taverna

Adam vstoupil do smradlavé, špatně osvětlené místnosti. Ve vzduchu byla cítit sice vůně kukuřičného piva, ale tu přebíjel pot, zvratky a moč. Bylo slyšet vrzání houslí, šum hlasitých hovorů a tlukot keramických džbánů o sebe.
Rozhlédl se, aby našel volné místo k sednutí. V rohu, mimo většinu dění byl malý stůl se dvěma prázdnými židlemi. To mu vyhovovalo. Rozhodně neměl v plánu, aby ho někdo poznal. Posadil se a pozoroval okolí.

V protějším rohu sedělo u stolu šest členů místní městské hlídky. Vypadali, že už mají značně popito, protože jejich výkřiky se linuly nad hlasy všech ostatních.
U vedlejšího stolu byli dva členové První straže. Tvářili se nevlídně a prohlíželi si obličeje lidí okolo. To se Čmoudovi nelíbilo.
Při vstupu do První stráže se musí novici vzdát nejedné světské radosti. Pití jakéhokoliv alkoholu patřilo mezi ně. Oba sice měli před sebou korbele, ale Čmoudovi bylo jasné, že pivo v něm nemají. Sice nebylo nemožné, že by si někdo z První stráže zašel do krčmy, třeba na něco k jídlu, ale do takové špeluňky, v jaké se nyní nacházeli, by nepáchli jen tak. Někoho hledali.
Čmoud si přesedl na druhou židli tak, aby k nim seděl zády. Pro jistotu.
Kolem prošla starší obtloustlá ženská v zástěře. V rukou nesla tác plný džbánků s kukuřičným pivem. Byla to hostinská. Nejdřív si ho nevšimla, ale pak se rázem zastavila, udělala krok zpět, aby na něj dobře viděla a nevlídně houkla: „Co ty? Pivo?“
Čmoud přikývl.
Na stole mu přistál jeden džbánek.
Vrzání houslí se plynule proměnilo ve známou melodii. Jeden z hostí, malý muž sedící u baru sestoupil z barové židličky a jal se doplnit melodii zpěvem:

    Dřív svět se temným místem zdál,
   Když vládl lidem krutý král.
   Ten král se králem samozval,
   Ale lid ho nikdy neuznal.

   On v noci ulehával do ohně,
  Přes den dělal z lidí pochodně,
  Tenhle samozvaný krutý král,
  V kraji se ho každý bál.

   Král, král, krutý král,
  Celý svět se ho bál.
  Král, král dračí král,
  Lidi trápil a týral.

Byla to píseň o Tárikovi. V těchto místech očividně oblíbená, stejně jako zpěvák. Řada z hostí se zapojovala do zpěvu a houslista měl úsměv od ucha k uchu. Adam se musel pousmát, protože malý muž byl vidět jen těžko, přes všechny hlavy ostatních. Vysoký byl stejně jako ostatní, i když oni seděli.
Jeho hlas byl ovšem mimořádný. Tavernou zněla dál slova slavné lidové písně:

    Až jednou, v jakési pustině,
   Seděl kovář u výhně.
  Z ohně nikdy neměl strach,
   A tak ho nevyděsil ani drak.
    
   Byl to Tárik hrdina,
   Co moc hrdý byl na syna.
   A chtěl pro něj lepší svět,
   Kde vládnout bude dobrý kmet.
    
   Král, král, krutý král,
   Celý svět se ho bál.
   Král, král dračí král,
   Lidi trápil a týral.

Jeden z městské hlídky se do zpěvu zabral a nakláněl se u toho na židli dozadu. Bouchal do rytmu korbelem o stůl, až celý nadskakoval. A pak podklouzly nohy židle.
Muž letěl po zádech na zem. Korbel u toho držel v ruce, ale ten mu samozřejmě vyletěl, rozbil se o zem. Jeho obsah se vylil všude okolo.
Hospoda si toho prakticky ani nevšimla. Lidé pokračovali ve zpěvu. Dokonce i ti dva z družiny Prvního mírně roztáli. Sice nezpívali, ale klepali si prsty do rytmu.

    Na obloze velký stín,
   Tárik se chtěl utkat s ním.
   A hned jak ho uviděl,
   Sekeru svou hledat šel.
   
   Pak vlákal draka do pasti,
   Do Průsmyku radosti,
   Bouře dala znamení,
   A spadlo na něj kamení.
   
   Král, král, krutý král,
   Celý svět se ho bál.
   Král, král dračí král,
   Lidi trápil a týral.
   
   Král je mrtvý, ať žije král,
   Celý svět se radoval,
   Tárik co se s drakem rval,
   To bude teď nový král.

Tóny dohráli. Všichni v místnosti začali místo potlesku tlouct do stolů svými džbánky. Nejeden se rozlil. Malý zpěvák vyskočil na barovou židličku. Rukama rozpraženýma získal rovnováhu a plynule se uklonil. Tlukot hned zmohutněl. Někteří i zapískali. Teď si ho čmoud mohli prohlédnout výrazněji. Byl středního věku, na hlavě měl pleš, ale nějaké vlasy mu zbývaly ještě kolem uši. Tvář mu ozvláštňoval tmavý knír a dlouhý zapletený vous, stažený provázkem.
Houslista očividně v lepší náladě pokračoval ve svém vrzání, ale vybral si nějakou rychlejší melodii. Tu Adam ale nikdy neslyšel.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *